Kobylisy nejsou jen stanice metra,

   Ale taky konečná pro náš tým. Začněme však popořádku. Ostrava cupu se účastníme již počtvrté v pořadí (nejprve jako FatPice Cup, Republic Cup a teď Ostrava Cup). Myslel jsem (resp přál jsem si, abychom náš tým dobře v Ostravě prezentovali a současně postoupili v pavouku co nejvýše. To prvé jsme splnili, to druhé jen zčásti.

   Základní část začínala již poměrně brzy. V pátek ve dvanáct hodin v pravé poledne nás čekal první soupeř. Náš partner z přátelských zápasů Teiwaz Hranice.

   Vstup do tkání jsme měli dobrý. Což je za tři. To platilo i o poločase, kdy jsme vedli 3:0. Hra nebyla špatná, na první utkání v poháru poměrně dobrá. Zlobila nás koncovka, ale přičítal jsem to povrchu haly. Jenomže …

   V druhé polovině se tým z Hranic oklepal, přidal na důrazu, což nás zaskočilo. Jednak se to projevilo dvěma kontaktními góly, které nás znervóznily a ještě více znepřesnily naši hru. Uklidňující gól vsiťujeme v desáté minutě. 4:2 není nic závratného, ale nám to na první zápas stačí. Úkol splněn.

   Zajímavostí letošního ročníku je sada hřišť v tzv. Trojhalí. Myslím, že tento tah se organizátorům velmi povedl. Haly jsou prostorné, vzdušné a nepanovalo v nich vůbec horko, ale příjemný chlad. Dobré zázemí a velký plusem je nedaleké obchodní centrum Karolina (i když OC nijak zvlášť nemusím). Náš tým nastoupil v pozdní hodinu (20:40) ke druhému zápasu dne proti soku až ze slovenské Rimavské Soboty.

   Hráči soupeře jsou živé stříbro. Běhají tam a zpět. Bohudík hrají jen na průniky jednotlivce, výjimečně ve dvojicích. Tuto taktiku dokážeme vypozorovat a bezpečně narušovat. Od páté minuty, kdy vstřelíme první gól, přebíráme otěže zápasu a vítězství si nenecháme vzít. Soupeř se však nevzdává a koriguje výsledek. Nedává svou kůži zadarmo. Makat musíme až do konce. Děkuji soupeři za výborný výkon.

   Sobotní herní den začíná pozdě. K poslednímu duelu základní části nastupujeme až ve 14:40 a soupeřem nám je brněnský Sokol Gulivers. Duel rozhodne o konečném prvním a druhém postupujícím. Obě mužstva chtějí vyhrát a zajistit si tak lepší výchozí pozici do playoff.

   Že půjde o rychlý a tvrdý florbal jsme věděli z loňska, kdy jsme se s Gullivery utkali. Od první minuty to také tak vypadalo. Nerozhodný stav trval až do desáté minuty, kdy přišlo sporné vyloučení. Ani ne tak za zákrok, ale za to, že vyloučení přišlo tak pozdě a po několika předchozích daleko tvrdších zákrocích na obou stranách. Přesilové hře jsme vzdorovali 1:55. Gól na 0:1 uzavřel první poločas.

   Ve druhém poločase využil soupeř hrubé chyby v naši obraně a zvýšil na 0:2. Získáváme přesilovou hru a snižujeme na 1:2, čímž jsme se dostali opět do hry. Hezký vyrovnaný zápas, který uzavřel třetí skákající míček v naši síti.

   Druhé místo v tabulce nás poslalo na soupeře z Prostějova. Z loňska si pamatuji rychlé a důrazné družstvo. Trochu mám obavy o výsledek. Zápas byl stanoven na 18:00 do Trojhalí. Povrch haly nám vyhovuje a očekáváme slušný výsledek.

   Soupeř je mohutně povzbuzován z lavičky spoluhráči dorostu. Hra má zpočátku neskutečný náboj. Drobné změny v sestavě nám pomůžou ke zlepšení výkonu, což se najednou odráží v gólech. Postupně navyšujeme skóre na hezkých devět zásahů. Většina hráčů si připsala nějaký ten kanadský bod. Soupeř pouze jednou kosmeticky upravil.

   Výhra nás posunula do čtvrtfinále, kde se utkáme s týmem Kobylis, se kterými jsme doposud neměli tu čest. Teorie byla jasná, chceme-li bojovat o placku musíme vyhrát. Možnosti jsou dvě totální výhra nebo jasný zmar. Utkání bylo nastaveno na 10:00 ráno na ČPP Arénu. No to není plus pro nás. Nesmíme na to hrát a tak burcujeme síly a jdeme vyzvat protivníka.

   Vzrůstově i techniky se můžeme vzájemně poměřovat. Týmy jsou na tom zhruba stejně. Akce střídá akci. Myslím, že v první části jsme na jejich půlce častěji my. Trefujeme tyč a břevno. Několik střel prolétne těsně mimo, většinu však pokryje obrana soupeře. Soupeř získá přesilovou hru a jak je našim zvykem chvíli před závěrem ji soupeř proměňuje. Bohužel. Jeden gól nic neznamená. Pokračujeme dále. V dalším oslabení získáváme rozehrávku a jsme faulováni. Proměňujeme nájezd. Je srovnáno. Jenomže do minuty jde soupeř opět do vedení. Poločas končí 1:2.

   Po neodpískaném faulu prohazuje soupeř míček na naši stranu a po zvednuté hokejce prostřeluje našeho gólmana. Dost sporná situace. Po pěkné kombinaci jsme to MY, kdo prostřeluje obranu i gólmana. Přichází opět sporný gól, kde se míček odráží od břevna do malého brankoviště. Nikdo gól neviděl s výjimkou rozhodčího. To nás rozhodí a nedůsledně přistoupíme k rozebrání hráčů. Branka. Tento gól jako jediný považuji v tomto poločase za regulérní. Samostatným průnikem stahujeme na 3:5 a do konce zbývá pět minut. Vyvýjíme neskutečný tlak. Přecházíme do powerplay. V poslední minutě propadneme a dostaneme gól. O poslední gól se už nikdo nestará.

   Nikdy jsem rozhodčí nekritizoval, však si můžete projít všechny články, které jsem kdy napsal. Ovšem když vyjdete před halu a trenérská dvojice soupeře říká: „To se v šesti hraje skvěle, když se nemusíš o nic starat“. Ono to taky tak vypadalo. Jakmile jsme se dostali k míčku, tak faul. Když jsme měli míček my na straně soupeře, tak jsme byli jako řepa. Samá okopávačka.

   Shrnuto. Bez ohledu na významnou dvojici, dnes to nebyl včerejší pohodový tým, ale banda kluků z okresního přeboru. Neschopnost kvalitní přihrávky a už vůbec bezmoc při střelbě. Navíc jsme nevymysleli nic zajímavého. Soupeř naši hru přečetl. Vždy stihl míček zablokovat, nahrávku vystihnout. Škoda. Po tomto zápase zbylo zklamání a hořkost. Přesto vím a jsem si jist, že ten tým má v sobě více. Nejen ducha, ale i schopnosti. Holt špatný den.

Sestava: Homola, Tyl, Uhliar, Pavelek, Zmrzlík, Heiser, Šindler, Čermák, Vlach, Besta, Rataj, Pilch, Peschel, Seidler, Závada, Krchňák,

ivo šindler