Jen pár dní před Ježíškem jsme zavítali do města Karviné, abychom utvrzovali další týmy, že my jsme ti borci, co hrajou úžasný florbal. Inu, to bych nerad sliboval. Výsledky, pravda, stačily na vítězství v turnaji, ale každý divák musel mít pocit, že v tento předvánoční čas jsme za většinu hráčů poslali jejich klony, které zdaleka nepředváděly to, na co jsme zvyklí. Ale hezky postupně.
Naše mašina se rozjížděla pomalu a oba soupeři se dlouho jen tak oťukávali. Žádné nebezpečné akce se nekonaly a vypadalo to na drama. Jenže z prvních dvou šancí jsme dvakrát skórovali a kupodivu bylo vymalováno. Havířovští sice snaživě posouvali míček po hřišti, ale nebezpečných akcí si za celou dobu vypracovali jen velmi poskrovnu. Výsledek napovídal, že by to mohlo dnes klapat. Ale neklapalo.
Hned ve druhém zápase jsme narazili na naše oblíbence z SFK. My jsme útočili a oni nás dobře bránili a navíc hrozili z rychlých brejků. Naše akce byly většinou průhledné a nedařila se střelba bez přípravy, navíc někteří hráči podlehli iluzi, že ono to tak nějak samo napadá do brány a samo se to nějak vyhraje. Jenže když se nepromění ani ty nejvyloženější příležitosti a spoléhá se na nějakou vítěznou setrvačnost, tak to určitě nemůže dobře dopadnout. Jediný gól obvykle na vítězství nestačí, a když soupeř proměnil dokonalé vyhození brankáře zakončené rychlonohým útočníkem, rozešli jsme se smírně. Škoda přeškoda, ale vyhrát jsme si nezasloužili.
Poslední měření sil jsme vyhráli rozdílem patnácti gólů, ale na to jsme si dnes mohli nechat zajít chutě. Jednak soupeř nastoupil v silnější sestavě a také jsme se rozhodli mu vše co nejvíce zjednodušit. Takže jsme sólovali, běhali pomateně sem a tam, nesmyslně přihrávali a nejraději se vůbec nehýbali, protože ono se to přece vyhraje samo. A když připočteme vychýlenou střeleckou mušku, bylo na světě něco, co už bych od tohoto týmu opravdu nechtěl zažít.
V posledním zápase jsme si spravili střeleckou chuť a částečně si napravili reputaci, ale že bychom z předvedené hry byli nějak zvlášť nadšení, to určitě ne. Gólů soupeři do branky sice napadalo hodně, ale soupeř hrál jen v sedmi hráčích a byl už hodně unavený a demotivovaný z předchozích proher.
Sečteno a podtrženo. Vítězství v turnaji nás potěšilo, ale hra vypadala hodně nemocně. Já vím, že téměř každý se už viděl pod stromečkem, jak rozbaluje novou florbalku, playstation a jiné úžasnosti, nicméně bych při hře ocenil více sportovní chytrosti i nasazení, protože by to příště nemuselo na budoucí soupeře stačit.
Petr