A tak nám to zase začalo! Hurá! Před prvním turnajem vždy visí řada otazníků: Bude útok dostatečně kreativní? Zvládnou obránci dotírající soupeře? Bude nás to zase bavit?
Tož pěkně postupně. V prvním utkání to vypadalo slibně. Bílí, červení i démoni řádili velmi aktivně, takže první střela na naši bránu byla vyslána v čase 9:16! Toliko k aktivitě soupeře. Ofenzivní rejdy byly velmi pohledné a skóre utěšeně narůstalo. Nebudu už zdržovat. Výsledek zněl:
V druhém utkání jsme se setkali s Kopřivnicí, jejíž hráči byli sice menšího vzrůstu, ale s míčkem si rozuměli a byli nejen dostatečně běhaví, ale i dobře organizovaní v obraně. Naše hra mírně zpomalila, ale spíše šlo o neproměňování šancí, než že by se odehrával vyrovnaný zápas. Obranná hra týmu opět zasloužila pochvalu, protože jsme gól nedostali. Skóre se po dvaceti minutách ustálilo takto:
Třetí zápas měl být podle předchozích výsledků jednoznačný, avšak úvod nás poněkud překvapil. Po drobných zaváháních jsme vedli po půlce jen 3 : 2, což bylo překvapivé. Nebyli jsme dostatečně kreativní a pohybliví, chyběla nám šťáva. Ve druhé půlce však naši borci zařadili vyšší rychlostní stupeň a s góly se roztrhl pytel. Osm gólů za deset minut je jasný vzkaz všem fanouškům, že nám to zase půjde. Po závěrečném hvizdu rozhodčích svítilo na tabuli:
Poslední zápas byl zápasem finálovým, protože i naši soupeři v předchozích zápasech nadělovali dostatek gólů, dokonce by nám k celkovému vítězství nestačila remíza, museli jsme vyhrát. Osobně jsem očekával vyrovnaný a dramatický boj s menším počtem gólů. Za stavu 2 : 3 pro soupeře, kdy jsme dostali dva podobné góly po nahození a doklepnutí, jsme si vzali TIME a domluvili jsme se, že takové góly už si nenecháme dávat a že vyrovnáme. Vše jsme do konce první půlky splnili a uklidnili se. Na hráčích bylo vidět obrovské odhodlání urvat vítězství na svou stranu. Do druhé poloviny nastoupili naši borci v ofenzivnější náladě a na hřišti se začaly dít věci. Na branku soupeře se od prvních sekund valily ofenzivní smrště jako při tropické bouři a fanoušci nevěděli, čemu mají tleskat dříve. Vše vyvrcholilo v poslední minutě, kdy závěrečný gól padl po nově vypiplané standartce, která měla zlatý punc (Že by RURU Gold?). Výsledek zněl:
Ještě dnes mě ty akce hřejí u srdce a už se těším na další. Zase nás to bude bavit a zase budeme řádit. Jak moc, to teprve ukáže čas a také to, co nám soupeři dovolí. Jmenovitě se o dobrou náladu starali útočníci Kuba, Maty, Nela, Smiča, Jirka, Maty, Pepa a Johny. Obranu pevně drželi Domča, Luki, Ondra, Petr, Johny a Vojta a v brance nás jistili Johny s Áďou. Tož ode mě vše a teď dám slovo Jelimánovi, který si válí kožich na Madagaskaru.
Nazdar, borci!
Já su úplně grogy z těch vašich epesrádes nakládaček. Móris mi zrovna naleštil korunu, kožich i žezlo a v telce čučím na ty vaše kreace. Vy víte, že "Já tak rád trsám, trsám," ale ty vaše tanečky jsou i na mě moc rychlé.
Nevím, jak jste to udělali, ale výsledky se mi líbí. Pokračujte v nastaveném kurzu, válcujte, co se do nich vejde a jestli budete chtít, tak vás navštívím v rámci svého evropského turné, blá, blá, blá, a tak dále, raz, dva,
tři, konec, já su stejně největší borec, čus bus.
Jeho výsost Král Jelimán I.
Vyřizuje: Tajemník Móris
1.MVIL
Vikings Kopřivnice
SFK Slovan Havířov